Distanční vzdělávání očima rodičů: Vývoj, bariéry, motivace a wellbeing dětí

Výzkum realizovaný v prosinci 2020 v rámci projektu Život během pandemie se dotazoval reprezentativního vzorku rodičů (N=405) s dětmi na základních a středních školách na reflexi vývoje distanční výuky, motivace dětí, bariér v účasti na výuce a také na vývoj volnočasových aktivit a vnímaného wellbeingu dětí. Výzkum byl realizován s podporou organizace Učitel naživo a MŠMT.

Podrobná výzkumná zpráva je dostupná zde (formát PDF)

Hlavní zjištění:

Hodnocení distanční výuky:

• Více než polovina rodičů (53 %) říká, že se distanční vzdělávání jejich dětí od jara zlepšilo a jen 15 %, že se zhoršilo. Přitom ve stejné otázce (na desetibodové škále) hodnotí stejná skupina rodičů distanční vzdělávání v listopadu kritičtěji než v březnu. Tento paradox lze vysvětlit tím, že narostla kritičnost rodičů. Kvalita distančního vzdělávání možná v řadě případů narostla – rodiče by ale zpětně i začátek distančního vzdělávání na jaře hodnotili hůře než tenkrát.
• Obecně kritičtější k vývoji distančního vzdělávání jsou rodiče s nižším vzděláním, z chudších rodin a mimo Prahu. Mírně kritičtější jsou také ti, kteří již na jaře byli na hůře hodnocených školách (retrospektivně by jejich kvalitu asi dnes hodnotili ještě hůře). Tyto typy rodičů častěji říkají, že distanční vzdělávání se nezlepšilo. Naznačuje to, že v distančním vzdělávání dochází k rozevírání nůžek mezi školami, které se na ně adaptují stále lépe a těmi, které stagnují.
• Rodiče spíše pozitivně hodnotí většinu aspektů práce učitelů. Klíčové jsou však dvě kategorie. První jsou vlivná pozitiva – tedy faktory, které rodiče vnímají dobře a mají významný vliv na celé jejich vnímání distanční výuky. Mezi ty patří komunikace učitelů s dětmi – zadávání úkolů, přednášení výkladu. Druhou kategorií jsou potenciální vlivné slabé stránky – rodiče jsou v nich kritičtější, a také souvisí s vnímáním distanční výuky. Sem patří například hodnocení, zda výuka není přeplněná fakty, což vadí zejména rodičům s dětmi ve vyšších stupních vzdělání. To potvrzuje výsledky dřívějšího výzkumu PAQ Research, v němž si rodiče na předimenzovanost kurikula stěžovali. Provzdušnění kurikula zejména na 2. stupni ZŠ je také jedním z cílů Strategie 2030+ ve vzdělávání.

Problém motivace dětí v distanční výuce a českém školství:

• Problémem distanční výuky není ani tak konkrétní didaktický přístup jednotlivých učitelů, ale možná ztráta motivace. Většina rodičů říká, že jejich děti jsou v distanční výuce méně motivované než v té běžné a 25 % říká, že jsou určitě méně motivované. Motivace může přitom úzce souviset s tím, kolik se toho děti naučí. Zahraničí analýzy také ukazují, že dlouhodobý pokles angažovanosti žáků je jedním z největších rizik distanční výuky.
• Problém v malé schopnosti motivovat žáky v distanční výuce může souviset i s tím, že se jedná o jednu ze slabších profesních stránek českých učitelů. Problém může být i v pregraduální přípravě a systému provázení a uvádění začínajících učitelů do profese. Analýzy dat TALIS totiž ukazují, že začínající čeští učitelé si např. oproti finským kolegům méně důvěřují v tom, že dokáží dětem vysvětlit, proč má smysl se učit, přesvědčit je, že mohou dosáhnout dobrých výsledků a motivovat žáky bez zájmu o učení.
• Možnosti k zlepšení motivace dětí jsou ale i na straně rodičů. Polovina rodičů a vychovávajících členů v našem výzkumu nedokázala v otevřené otázce odpovědět, co motivuje jejich děti k učení a další řekli, že je nemotivuje nic. Data ukazují, že rodiče, kteří vnímají slabou motivaci svých dětí častěji volí represivní metody. Jakkoli je zde těžké vysledovat kauzalitu – co je důvod a co následek.

Technika jako bariéra:

• Již jarní výzkumy PAQ Research ukázaly, že až okolo 8 % dětí mělo přístup k distanční výuce výrazně omezen nedostatečnou technikou. V podzimním výzkumu 11 % rodičů hodnotí jako velmi špatné (známky 0 až 3 na škále 0-10) podmínky v oblasti konektivity – připojení dětí k internetu, jeho stabilita atd. A 9 % hodnotí jako velmi špatné hardwarové podmínky – dostatek počítačů v domácnosti a jejich vybavení.
• Výrazně častěji mají problémy s technickým vybavením děti z chudších a méně vzdělaných domácností. To může být jedna z příčin, proč jsou jejich rodiče kritičtější k vývoji distanční výuky (viz výše). Ale může se také jednat o souběh toho, že tyto děti mají horší technické podmínky a jejich školy navíc patří mezi ty, které se v distanční výuce od jara méně zlepšily. Souběh těchto faktorů upozorňuje na to, že distanční výuka může dále posílit nerovnosti v českém vzdělávání a měli bychom investovat do programů, které po normalizaci epidemiologické situace nerovnosti sníží (doučování, metodická a finanční podpora škol ve znevýhodněných oblastech, podpůrné profese).

Celkový pohled – faktory ovlivňující spokojenost s distanční výukou:

• Regresní analýza ukazuje, že ze všech faktorů významně a nejvíce ovlivňuje spokojenost rodičů s distanční výukou na straně školy to, jak učitel komunikuje s dětmi, zda jejich výuka není přehlcená a nakolik jsou jednotliví učitelé sladění. S hodnocením distanční výuky také významně souvisí pocit rodiče, zda jeho dítě neztrácí motivaci a technické překážky v domácnosti. Pozitivnější jsou vzdělanější rodiče. To, že vzdělání rodičů hraje roli i při kontrole všech zmíněných hodnotících a postojových faktorů naznačuje, že může být problém i v selektivitě českého vzdělávání (děti méně vzdělaných rodičů častěji chodí do škol s horšími výsledky, vyšším nedostatkem učitelů a horší připraveností na distanční výuku).

Pokles volnočasových aktivit a duševní (ne)pohoda dětí:

• Exkluzivní otázky zadané MŠMT v 14-16. vlně výzkumu Život během pandemie ukazují na nárůst sociální izolace dětí. Počet dětí, které se týdně aktivně věnují sportu a umění propadly z 37 % (respektive 13 % na konci září) prakticky na nulu na začátku listopadu. Počet dětí, které se mimo školu scházejí s kamarády klesl z více než 70 % na konci září (v době počínajících restrikcí) na 33 % na začátku listopadu.
• Mírná většina rodičů (55 %) na začátku listopadu říkala, že jejich děti jsou méně šťastné a v pohodě než obvykle. Tařka 40 % neregistrovalo výraznou změnu a jen podle malé menšiny rodičů byly děti šťastnější. Hodnocení v listopadu je přitom kritičtější než na počátku restrikcí na začátku října.
• Horší hodnocení štěstí a pohody dětí (asi o 10 procentních bodů) mají rodiče těch dětí, které musely v druhé vlně epidemie výrazně redukovat svoji volnočasovou aktivitu. Řadu dopadů na duševní zdraví dětí přitom rodiče nemusí registrovat. Výzkum ale i tak naznačuje, že nárůst izolace může mít u některých dětí negativní dopad na duševní pohodu a zdraví.

Závěr a doporučení:

• Výzkum ukazující možné velké náklady uzavřeného školství sice není argumentem pro otevírání škol bez ohledu na epidemiologická rizika, ale ukazuje nutnost maximálně potlačit šíření koronaviru v ostatních oblastech (umožnit otevření škol) a zaměřit se na redukci dopadů: tedy na programy doučování, zvyšování motivace a podporu volnočasových aktivit, vybavení a podporu dětí z nižších sociálních tříd.