Chudší regiony volí méně a proti vládě. Mobilizaci ale letos euroskeptikům přinesly průmyslové oblasti

Volby do Evropského parlamentu přinesly vyšší účast a potvrdily, jak důležitou roli hraje chudoba. V chudších regionech uspěly protestní a euroskeptické strany, vládní partaje naopak ztrácely. Chudoba ale nevysvětluje vše. Vidíme také souvislost mezi protestním hlasováním a podílem zpracovatelského průmyslu. To naznačuje, že průmyslové regiony více prožívají obavy spojené se zelenou transformací. Musíme posílit debatu o dopadech nutné dekarbonizace na různé části společnosti a ve všech potřebných reformách zohledňovat regionální rozvoj. České regiony se dnes co do podmínek velmi rozchází, což se projevuje na výsledcích voleb a může být brzdou transformace a prosperity celé země.

Výsledky voleb analyzujeme v datové prohlížečce DataPAQ. V ní může každý procházet preference a objevovat vztahy se sociálními podmínkami, vzděláváním či demografií.

Účast vzrostla, nikoliv však všude stejně

Oproti minulých volbámdo Evropského parlamentu narostla volební účast. V roce 2019 přišlo k volbám 28,72 % voličů, letos to bylo téměř o 8 procentních bodů více. Účast dosáhla 36,45 %. Ne všude ale vzrostla volební účast stejně, jak ukazuje mapa.

Nejvíce vzrostla účast v obci s rozšířenou působností (ORP) Bohumín, k čemuž zřejmě přispělo referendum o gigafactory v Dolní Lutyni. Druhý největší nárůst volební účasti jsme zaznamenali v ORP Pohořelice. Jde o domovinu Roberta Šlachty, předsedy Přísahy, která vytvořila úspěšnou koalici s Motoristy sobě. 

Naopak nejméně vzrostla účast v Praze, pouze o 4,27 procentního bodu oproti roku 2019. 

Obecně účast rostla méně v oblastech s vyšším podílem obyvatel s vysokoškolským vzděláním. V roce 2019 vysokoškolské vzdělání souviselo s volební účastí v daném ORP silněji než letos. Mezi lety 2019 a 2024 narostla účast zhruba o 6 p. b. na místech, kde je hodně vysokoškoláků a o 10 p. b. tam, kde je vzdělání nižší.

Účast dlouhodobě závisí na socioekonomickém znevýhodnění regionu. Zejména souvisí s mírou tzv. destabilizující chudoby, která vychází z míry exekucí, bytové nouze a sociálního vyloučení. V chudších regionech chodí k volbám o 10 procentních bodů lidí méně než v bohatších.

V chudších regionech získávaly méně hlasů vládní strany. Bodovalo v nich oproti tomu opoziční ANO a euroskeptické strany (Přísaha, Stačilo!, SPD, Svobodní, PRO a další, viz box níže). Euroskeptické strany dostaly v mikroregionech s nejvyšší mírou chudoby okolo 37 %. V těch s nejmenší mírou chudoby jen okolo 25 % hlasů.

„Volby výrazně změnilo i to, že se poprvé konaly za středo-pravicové vlády. V letech 2004, 2009, 2014 i 2019 byly během levicových či úřednických vlád. To mohlo mobilizovat voliče nespokojené se současnou vládou, kteří se předchozích voleb do Evropského parlamentu neúčastnili,“ vysvětluje sociolog Michael Škvrňák. Podle dat agentury IPSOS byla chuť vyjádřit se k současné vládě nejčastěji deklarovaný důvod k účasti u evropských voleb.

Nejde o historické dědictví Sudet, ale chudobu

Vztah mezi chudobou, účastí a výsledky sledujeme v každých volbách. Nestačí pro něj kulturním vysvětlení, že jde o sudetské regiony, jejichž lidský kapitál utrpěl vysídlením Němců po 2. světové válce a souvisejícím přesídlením. Pokud současnou volební mapu omezíme na původní „sudetská“ ORP, vidíme i mezi nimi silný vztah mezi volební účastí a mírou chudoby a kvalitou života.

Mezi někdejšími sudetskými regiony vidíme také vztah mezi mírou chudoby a ziskem vládních stran. V chudých ex-sudetských regionech dostaly strany pětikoalice jen 22 % hlasů. Naproti tomu 30 až 40 % získaly na místech, kde se daří chudobu omezovat.

V Česku existuje dlouhodobá souvislost mezi vnímáním prospěšnosti členství v Evropské unie a znevýhodněním. Výzkum Rozděleni svobodou z roku 2019 ukázal, že lidé s vysokou individuální kvalitou života (mají vysoký ekonomický, sociální a kulturní kapitál a nezažili problémy s exekucemi, bydlením či prací) považují ve více než 75 % členství v EU za prospěšné. Lidé s nízkými společenskými kapitály a zkušeností se sociálními problémy jen zhruba ve 30 %.

Tyto postoje ve výsledku vysvětlují celkově nízkou účast a menší podporu více pro-evropských stran v chudších regionech. Euroskepticismus může posilovat i vzhledem k inflaci, která dopadla více na chudší domácnosti. Od roku 2022 poklesla důvěra v Evropskou unii nejvíce mezi těmi, kdo vnímají svou finanční jako špatnou. Ukazuje to panelové šetření, které jsme doplnili do projektu Českého rozhlasu Rozděleni Evropou.

Mobilizovat mohly obavy z dekarbonizace

Chudoba ovšem nevysvětluje všechny volební pohyby. Euroskeptické strany nenarostly více v okresech a ORP, které se více potýkají s chudobou. Pokud ekonomická nespokojenost mobilizovala nižší třídy, pak spíše napříč regiony. Nižší socioekonomické třídy zasažené inflací žijí ve všech z nich. 

Nárůst podpory euroskeptických stran regionálně souvisí spíš s podílem lidí zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu. Platí to, i když se zaměříme jen na regiony, kde je středně dobrá či dobrá socioekonomická situace. Preference mohou být spojeny s obavami z regionálních dopadů dekarbonizace a kampaní euroskeptických stran, které se vymezovaly proti opatřením v Zelené dohodě pro Evropu. Důležitost Green Dealu ve volbách vyzdvihují i sociologové jako Michal Kormaňák z IPSOS či Martin Buchtík, šéf STEM.

(Vztah ukazujeme na úrovni okresů, nikoliv ORP, neboť zohlehledňujeme dojíždění za prací a vliv průmyslových základen na širší region.)

Ilustrativní může být úspěch Přísahy a Motoristů, kteří výrazně bodovali v okolí fabrik automobilového průmyslu v Mladé Boleslavi a Kvasin na Rychnovsku. 

„Chybí nám strukturovaná debata o dopadech potřebné dekarbonizace a omezení jejích nerovných dopadů na různé společenské skupiny. Nebavíme se příliš ani o způsobu využití 41 miliard korun z Fondu spravedlivé transformace pro průmyslové a uhelné regiony a obecně o regionálním rozvoji, který v Česku vázne,“ interpretuje výsledky ředitel PAQ Research a člen NERV Daniel Prokop. 

„Přehlížení těchto témat využívají strany, které můžeme označovat za populistické. Klíčové ovšem zůstává řešení samotných příčin nespokojenosti a obav,“ doplňuje sociolog Prokop. 

Rozvoj regionů musíme zohledňovat v každé reformě

Česko musí spojit ekologickou transformaci s rozvojem znevýhodněných regionů. V současnosti se různé části země rozchází napříč ukazateli: od HDP přes výsledky vzdělávání po míru exekvovanosti. Nerovný rozvoj Česka dobře vidíme, když ho srovnáváme s Polskem.

Strukturální zaostávání regionů může být brzdou transformace a prosperity celé země. Vede k reprodukci sociálních i vzdělávacích nerovností, omezuje sociální mobilitu a rovnost šancí. Regionální nerovnosti negativně dopadají na institucionální a společenskou důvěru. 

Pro řešení nestačí jednotlivá opatření či dotace. Potřebujeme, aby regionální rozvoj zohledňovaly všechny systémové reformy. Patří sem: 

• Reforma daňového mixu, aby nevysával kupní sílu z chudších obyvatel. Dnes máme velké zatížení nízkopříjmové práce, degresivní odvody OSVČ a degresivní daň z majetku  
• Systémová podpora vzdělávání, které dnes trpí obrovskými mikroregionálními nerovnostmi. Potřebujeme financováním reagovat na míru znevýhodnění, podporovat spolupráci škol a sociálních služeb, investovat do mateřských škol, posilovat nabídku všeobecných a vůbec maturitních středních škol, reformovat rozdrobený systém 2635 zřizovatelů ZŠ.
• Omezení šedé ekonomiky. Zajistit, aby do reformovaného oddlužení skutečně vstupovali statisíce předlužených lidí. Reformovat dávky, aby se legální práce více vyplatila.
• Skutečná bytová politika, co podporuje i nabídku, nejen poptávku. Efektivnější nastavení rozpočtového určení daní. Motivace k investicím soukromými subjekty. Reforma decentralizovaných samospráv a posílení jejich investic.

Studie vznikla z obecného donorského financování PAQ Research – bez podpory konkrétních donorů či veřejných grantů.