Čtvrtina obyvatel má problém s online komunikací s úřady. Jak v Česku vypadá digitální vyloučení
Třetina má nízké e-skills, které jim snižují uplatnění na trhu práce.
Shrnutí
- Až 17 % dospělých v Česku je zasaženo digitálním vyloučením. Nepoužívají digitální technologie, nemají stabilní připojení k internetu. Dalších 16 % obyvatelstva je digitálním vyloučením ohroženo.
- 45 % obyvatel je vystaveno rizikům kvůli určitým typům chování nebo nedostatečným kompetencím. Jedná se například o nedostatečné kompetence v oblasti bezpečnosti, nízké e-skills pro uplatnění na trhu práce nebo o neefektivní používání digitální komunikace se státem.
- Z ekonomicky aktivních lidí má více než třetina nízké e-skills, které jim snižují uplatnění na trhu práce.
- Doporučení jsou specifická pro různé skupiny uživatelů. V souhrnu se jedná o:
- Podporu služeb (sociální, neziskové, lokální), které pomáhají řešit digitálně vyloučeným a ohroženým problémy (např. kontakt s úřady, lékařem, hledání informací) a sociální vyloučení
- Vzdělávání ICT kompetencí vyloučených a ohrožených skupin obyvatel
- Design služeb státu – lepší design a nízkoprahovost služeb státu (čerpání dávek, daňové přiznání, portál občana apod.) napomůže vyššímu využívání
- Vzdělávání a e-learningové kurzy v oblasti bezpečnosti
- E-skills a uplatnění na trhu práce – podpora kurzů, ať už státních nebo soukromých zaměřených na lidi s nízkými dovednostmi
- Výzkum vznikl za podpory nadace Google
Čtvrtina obyvatel má problém s online komunikací s úřady, obsluhou bankovnictví nebo s internetovými podvody
Ve výzkumu jsme identifikovali dvě skupiny obyvatel s omezeným přístupem k digitálním technologiím. Digitálně vyloučení neuživatelé internet a digitální technologie v posledních třech měsících vůbec nepoužili. Příslušníky této skupiny nejčastěji tvoří lidé v důchodu a s nižším vzdělání. Pro zvýšení digitální inkluze je potřeba neuživatele připojit k internetu a začít pracovat na jejich digitálních kompetencích.
I mezi obyvateli, kteří digitální technologie aktivně používají, existují výrazné nerovnosti v digitálních dovednostech.. Právě ty jsou klíčové pro produktivní využívání technologií. Až 16 % lidí v Česku patří mezi ohrožené vyloučením. Mají nízkou úroveň digitálních schopností (obsluha zařízení, technická bezpečnost) a naráží na problémy při online nakupování, bankovnictví nebo jednání s úřady.
Ohrožení vyloučením internet používají, jeho potenciál však nevyužívají plně. Mezi vhodné intervence patří vzdělávání či nízkoprahovost služeb. Úřední weby mohou být přístupnější, více srozumitelné. Může to pak snížit vytíženost státní správy.
Česko patří mezi nadprůměrné země EU podílem obyvatel, kteří využívají internet pro získávání informací z úřadů, stále však existuje prostor pro zlepšení.
Metodologie
V analýze jsme segmentovali českou populaci uživatelů internetu za účelem odhalení digitálního vyloučení způsobeného nedostatečnými digitálními dovednostmi nebo neproduktivním užíváním internetu. Při segmentaci jsme se zaměřili na populaci uživatelů internetu – tedy osob, které v posledních třech měsících alespoň jednou použily internet na jakémkoli zařízení. V Česku jde o 83 % osob starších 16 let. Šetření provedené Českým statistickým úřadem bylo realizováno na reprezentativním vzorku 7058 respondentů.
Uživatelé indikovali, ke kterým úkonům v posledních třech měsících použili internet nebo digitální technologie. Šlo například o použití internetového bankovnictví, čtení zpráv, ověřování informací, používání textového editoru nebo komunikaci přes e-mail. Tyto úkony byly rozděleny do sedmi skupin, které pak tvořily jednotlivé indexy digitálních dovedností (E-skills, Obchod a finance, Jednání s úřady, Technická bezpečnost, Hledání informací, Zábava a komunikace, Politické diskuse a fact-checking).
Češi mají nejčastěji mezery v online jednání s úřady a fact-checkingu
Aby obyvatelé mohli produktivně využívat plný potenciál internetu, potřebují si osvojit čadu dovedností – od schopnosti jednat skrz digitální technologie s úřady až po zajištění vlastní kyberbezpečnosti. Na základě různých úrovní těchto dovedností jsme identifikovali osm různých skupin obyvatel. I obyvatelé, kteří nejsou přímo ohroženi digitálním vyloučením, čelí specifickým rizikům nebo nedostatečným dovednostem.
Zobrazená segmentace usnadňuje porozumění potřebám jednotlivých skupin uživatelů technologií. Pro řadu skupin je zásadní zlepšit hodnoty indexů Jednání s úřady, Technická bezpečnost a Politické diskuse a fact-checking (se zaměřením na ověřování informací).
Digitální vyloučení souvisí se vzdělávací neúspěšností a destabilizující chudobou
Rozložení digitálně vyloučených obyvatel je napříč republikou relativně rovnoměrné. Neuživatelé tvoří zhruba 15-20 % obyvatel kraje. Nejmenší podíl obyvatelstva tvoří v Praze (10 %), nejvyšší v Libereckém kraji (23 %).
Za povšimnutí stojí regionálně nerovnoměrné rozložení obyvatel ohrožených vyloučením, jež zasahuje dva typicky socioekonomicky znevýhodněné kraje Ústecký a Karlovarský a k nim se přidává Jihočeský kraj. Ve zmíněných krajích digitálních vyloučením ohrožena zhruba čtvrtina obyvatel. To je oproti zbytku ČR (10-15 %) výrazný rozdíl.
Podíl obyvatel ohrožených vyloučených v rámci ORP podle našich analýz silně souvisí se strukturálními faktory – mj. se vzdělávací neúspěšností nebo destabilizující chudobou. Lidé ohrožení digitálním vyloučením se často potýkají s nedostatečným počtem elektronických zařízení v domácnosti (jedno zařízení mezi sebou mnohdy sdílí několik členů rodiny) nebo nedostatečnou stabilitou internetového připojení. Při tvorbě případných intervencí pro zvyšování digitální inkluze je proto třeba brát v potaz, že digitální vyloučení je součástí širšího socioekonomického kontextu obyvatel.
Mobily se ve třídách příliš nezakazují, dívky se méně vidí jako programátorky
PAQ Research analyzoval data z mezinárodního šetření PISA, které ukázalo, že 99 % žáků devátých tříd vlastní chytrý telefon. S jeho používáním během výuky se mohou pojit restrikce. Většina škol mobilní telefony nezakazuje. Dvě třetiny ZŠ mají zvláštní pravidla týkající se používání sociálních sítí při vyučování a učení. Třetina škol nepovoluje v prostorách školy používat mobilní telefon vůbec.
Pro snadno dostupné technologie se ve školách teprve hledá využití. Pouze 57 % ředitelů uvedlo, že jejich škola má oficiální postupy pro využívání digitálních zařízení v konkrétních předmětech. Cestou je vzájemná inspirace. Polovina dotázaných škol proto pořádá pravidelná setkání učitelů pro sdílení, hodnocení a vytváření materiálů a metody využívajících digitální zařízení.
Digitální zařízení se v rámci výuky využívají především v informatice. Do dalších předmětů jsou však integrována relativně zřídka. V češtině, matematice, ale i dalších předmětech se polovina žáků s digitálními technologiemi vůbec nesetká. Dvě třetiny žáků nepracuje v žádném předmětu se žádným výukovým softwarem. Z dat vyplývá, že se jedná o nevyužitou příležitost, protože pro 68 % žáků dělají digitální zařízení výuku zajímavější a aktivizující.
Většina žáků (80 %) má zájem rozvíjet svoje digitální kompetence. Na otázku „Rád/a bych se naučil/a programovat.” odpovědělo kladně 68 % chlapců, zatímco dívek pouze 49 %. Proto je nutné také u dívek povzbuzovat zájem o digitální technologie (a neposilovat stereotypy), aby se neprohlubovaly rozdíly v kompetencích a v zastoupení žen v ICT sektoru.
Pro zlepšení digitálních dovedností žáků je potřeba začít u učitelů. Dospělým a seniorům zase pomůže rozšíření konektivity a vzdělávací programy
Přístup k technologiím ve výuce je díky různým projektům výrazně širší, než tomu bylo v minulosti. Spolu s ním by mělo jít ruku v ruce pedagogické vedení (vzdělávání učitelů), plánování a průběžná podpora (Means et al., 2013). Data z mezinárodních šetření o učitelích v Evropě indikují, že ačkoliv si učitelé v mnoha oblastech ICT kompetencí (online komunikace, bezpečnost, spolupráce) věří, jen třetina z nich prošla formálním vzděláváním. Polovina učitelů prošla alespoň nějakou formou kurzů a školení (Evropská komise, 2017). Tato čísla se mohou v současnosti lišit vzhledem posílení metodické podpory spojené s Malou revizí RVP.
Kromě zvyšování digitálních kompetencí ve školách je pro snižování nerovností v digitálním začlenění klíčové neformální vzdělávání dospělých v rámci krátkodobých kurzů. Existující meta-analýzy (Kluve, 2010; Vooren et al., 2018; Crépon a van den Berg, 2016) programů aktivní politiky zaměstnanosti ukazují, že vzdělávací programy (často zaměřující se na základní ICT kompetence) mají v průměru pozitivní dopad na zaměstnanost a příjem. Nejsou ale tak efektivní jako jiné typy podpory (změny regulace na trhu práce, podpora při matchingu kandidátů a firem apod.).
Podle dat z Šetření o vzdělávání dospělých se Češi neformálního vzdělávání účastní většinou na popud zaměstnavatele. Zájem o neformální vzdělávání mimo kontext zaměstnání je nízký. To může být překážkou v efektivním vzdělávání digitálně vyloučených a ohrožených obyvatel. Členové těchto segmentů zároveň častěji patří mezi ekonomicky neaktivní obyvatele (důchodci, nezaměstnaní). Vzhledem k tomu, že k dalšímu vzdělávání motivují především zaměstnavatelé, se tedy ke kurzům neformálního vzdělávání v oblasti IT často nedostanou právě ti obyvatelé, kteří je potřebují nejvíce. Respondenti, kteří se neformálního vzdělávání účastnit chtěli, ale nakonec na něm neparticipovali, mezi nejčastějšími důvody uváděli nedostupnost nebo nedostatečné kapacity vhodných kurzů.
Dalším nezbytným předpokladem pro posilování digitálních kompetencí obyvatelstva je dostatečná konektivita. Bez kvalitního připojení na internet, případně bez dostupnosti zařízení (počítač, chytrý mobilní telefon, tablet) se i potenciálně efektivní intervence minou účinkem. Zlepšení kvality internetového připojení a dostupnosti zařízení pomůže skupinám se základními ICT kompetencemi plně naplňovat svůj potenciál. Znevýhodněným obyvatelům vyloučených lokalit pak sníží bariéry, které jim v učení se základním dovednostem bránily. Zvýšení konektivity je proto potřeba doplnit vzděláváním a dalšími typy podpory (Park et al. 2015).