Přicházející o úspory, nestabilní nebo extrémně ohrožení. Jak inflace dopadá na různé domácnosti

Nová typologii výzkumu Život k nezaplacení ukazuje dopady inflace na různé typy domácností. Počet nestabilních a extrémně ohrožených domácností –⁠ z měsíčního příjmu nic neušetří a mají zcela minimální úspory –⁠ narostl za rok z 16 na 28 %. Domácností “přicházejících o úspory” je nyní 36 %. Každý měsíc něco uspoří, není to ale dost na to, aby dorovnaly, kolik z reálné hodnoty jejich úspor užírá inflace. Výzkum připravuje PAQ Research ve spolupráci s Českým rozhlasem.

Roste počet extrémně ohrožených domácností. Označujeme tak domácnosti s vyššími výdaji než příjmy a velmi malými úsporami (na maximálně dva měsíce). Na podzim 2021 jich mezi ně patřila 3 % domácností, o rok později bylo “extrémně ohrožených” už 7 %.

Ze 13 na 21 % narostl počet “nestabilních domácností”. Mají příjmy a výdaje aspoň vyrovnané, úspory jim ale také vystačí na maximálně dva měsíce.

Mezi extrémně ohrožené a nestabilní patří hlavně lidé s příjmy pod hranicí chudoby, část samostatně žijících důchodců a samoživitelky a samoživitelé. Zhoršuje se ale i situace chudší poloviny rodin s dětmi. Extrémně ohrožených je 16 %z nich, nestabilních 31 %.

Extrémně ohrožení  se mohou snadno propadnout do dluhů a exekucí. Nestabilní domácnosti ohrožují nenadálé události, výpadek příjmů či nárůst výdajů. Stát by měl proto cílit svou pomoc zejména na tyto dvě skupiny.

Inflace má očividný dopad i na středněpříjmové. Nejvíc se rozšířila skupina “přicházejících o úspory”. Patří do ní domácnosti, které sice nadále dokážou spořit, není to ale tolik, kolik z jejich úspor požírá inflace. Podíl narostl z loňských 26 na letošních 36 %.

Nejde o existenčně ohrožené domácnosti, které potřebují peněžitou pomoc státu. Potřebují ale konec inflace, která jim užírá reálné úspory. Pomoci jim může také podpora investic do úspornějšího bydlení, které za poslední rok prodražilo.

Nejčastěji jsou ve skupině “přicházející o úspory” domácnosti nižší střední třídy –⁠ příjmově 100 a 150 % mediánu ekvivalizovaného příjmu domácnosti. Relativně často se také jedná o lépe zajištěné důchodce.

Na 17 % domácností dokáže i navzdory inflaci úspory rozšiřovat. Každý měsíc ušetří tolik, že jim to víc než vyrovná inflační ztrátu reálné hodnoty úspor. Jejich počet ale klesl z 32 %. Rozšiřovat úspory zvládají zejména vysokopříjmoví.

“Naše typologie ukazuje, proč je podle řady ekonomů dlouhá a vysoká inflace horší než mírný ekonomický pokles a nárůst nezaměstnanosti. Chudí se v ní propadají do existenčních problémů. Část střední třídy přichází o úspory. Z hlediska státu je důležité rozlišovat oba typy problémů. Chudým by měl pomáhat dávkový systém,  sociální úsporný tarif, obědy a školky zdarma, daňové zvýhodnění či efektivnější valorizace penzí. Ale pro střední třídu tyto krátkodobé transfery nemají cenu. Není ohrožena existenčně, ale potřebuje stabilizaci cen a dlouhodobě energeticky úspornější bydlení,” říká sociolog Daniel Prokop.

Metodické poznámky

Typologie vychází z toho, kolik domácnosti uspoří z měsíčních příjmů (srovnání výdajů a příjmů), na jak dlouho jim stačí úspory při výpadku všech příjmů, a z výpočtu, zda měsíčně spoří natolik, aby se tím redukoval vliv inflace na reálnou hodnotu úspor. Například, pokud meziroční inflace redukuje reálnou hodnotu úspor 200 tisíc Kč o 15 % (30 tisíc Kč ročně – 2,5 tisíc Kč měsíčně), ale domácnost stále generuje měsíční úspory 5 tisíc Kč, tak jejich hodnotu rozšiřuje, pokud ale měsíčně šetří 1–2 tisíce, tak reálnou hodnotu úspor ztrácí. Z tohoto přibližného výpočtu vznikají tyto typy domácností:

• Extrémně ohrožení – mají měsíční výdaje vyšší než příjmy a úspory jim stačí na maximálně 2 měsíce. Hrozí jim zadlužení.
• Nestabilní – mají výdaje stejné jako příjmy a úspory do 2 měsíců. Výrazně by je ohrozil jakýkoliv další propad příjmů či nárůst inflace a nečekané událost.
• Přicházející o úspory – mají úspory na 3 a více měsíců života, ale přicházejí o reálnou hodnotu úspor. Měsíčně tolik neušetří tolik, aby to pokrylo ztrátu reálné hodnoty úspor inflací.
• Stabilní bez úspor – mají malé úspory (stačí na maximálně 2 měsíce života), ale příjmy vyšší než výdaje.
• Rozšiřující úspory – mají velké úspory na 3 a více měsíců života, a vysoké měsíční úspory, které převyšují ztrátu reálné hodnoty úspor kvůli inflaci. Rozšiřují své bohatství.