Jak skoncovat s montovnou Evropy. Zahraniční inspirace pro reformu středního odborného školství

V Česku bychom rádi měli průmysl, který kromě dodávání součástek západním firmám bude schopen také vytvářet inovace. Kroky k tomuto cíli ale váznou, včetně inovací ve středním odborném školství. 

Jak zajistit, aby bylo co nejvíce dostupné a otevřené celoživotnímu vzdělávání? Jak vybavit žáky schopnosti, které jim umožní reagovat na prudké změny na pracovním trhu? Jak upravit obsah a strategii vzdělání, aby odpovídala moderním technologiím a požadavkům zaměstnavatelů? V přehledové studii ukazujeme na zkušenostech Švédska, Polska, Nizozemska a Rakouska, kde by se tuzemská reforma středního odborného vzdělání mohla inspirovat, a doporučujeme možná řešení v českém kontextu. Celou studii stahujte jako PDF.

Odborné školství pro 21. století

Co je potřeba podle mezinárodních i českých strategických dokumentů:

• Vytvořit u žactva základy pro časté změny v pracovním světě – absolvující si musí odnést rozšířitelné dovednosti, na které budou navazovat v celoživotním vzdělávání.
• Inovovat vzdělávací obsah a metody výuky v souladu s moderními technologiemi i požadavky zaměstnavatelů
• Podpořit flexibilitu absolvujících – prosadit nízké množství oborů s odbornými základy, možnosti rychlých a dostupných rekvalifikací, prostupnost k vyššímu vzdělání přes dostupné zkoušky.
• Zajistit soulad kompetencí absolvujících s požadavky zaměstnavatelů – komunikace na úrovni státu a zaměstnavatelů o vzájemných potřebách, podložená robustními analýzami bez neověřených domněnek. 

Inspirace ze Švédska

• Téměř ¾ žáků studují všeobecné programy.
• Žactvo na učilištích tráví 50 % výuky v praxi u zaměstnavatelů.
• Do vzdělávání na středních odborných školách (praktická příprava žáků, tvorba kurikula apod.) jsou zapojeny asociace zaměstnavatelů a zaměstnanců, vzdělávací instituce a další sociální partneři. 

Inspirace z Polska

• Spolupráce zaměstnavatelů a škol je legislativně ukotvená.
• Provazování světa práce a vzdělávání probíhá přes ověřované pozice krajských koordinátorů a oborových rad.
• Systém kurikula založený na vzdělávacích výstupech, který umožňuje potvrzovat kvalifikace přes neformálně získané dovednosti v praxi.

Inspirace z Nizozemska

• Prostupný systém odborného vzdělávání. Část žactva z nejméně prestižních “učňovských” škol dostuduje profesního bakaláře.
• Každý obor obsahuje obecnou, odbornou a modulární část, aby absolvujícím zůstával základ pro možnou změnu profese v daném oboru.
• Žáci mimo proud všeobecného vzdělávání (gymnázia) mohou začínat střední školu ve třídě s kombinovanou výukou všeobecných předmětů a základních odborných předmětů a mají dva roky na to se vyprofilovat do jedné ze studijních drah.

Inspirace z Rakouska

• Žactvo učilišť stráví 80 % studia výukou přímo u zaměstnavatelů.
• Žactvo na praxích dostává mzdu a zaměstnavatelé pak příspěvky od státu na její placení nebo na doplnění kvalifikace zaměstnanců.
• Je povinností vzdělávat se do 18 let. Žactvo, které ukončí základní vzdělání (v 15 letech), nyní musí absolvovat nějakou formu školení, až dokud nedosáhne věku 18 let.

Jasný systém kvalifikací, zapojení firem a klíčové kompetence žactva

Podmínky pro vytvoření fungujícího středního odborného vzdělávání (SOV) jsou shodné napříč Evropou. V období 1990-2015 se odborné vzdělávání reformovalo s ohledem na hospodářské, demografické a technologické změny, píše ve studii Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) (2018). Zpřehledňují se systémy kvalifikací, sílí snaha o zapojení zaměstnavatelů do vzdělávání a zvyšuje se důraz na využití klíčových kompetencí (digitální, čtenářská, kritické myšlení aj.) v pracovním životě. 

V podobné perspektivě uvažuje také OECD (2023, s. 8-9), mezi jehož priority odborného školství připraveného na budoucnost patří:

• Rozšiřovat dostupnost SOV – jak pro žactvo s nízkým potenciálem, tak i pro celoživotní vzdělávání.
• Vytvořit u žactva základy pro časté změny ve světě práce – absolvující musí nabýt dovednosti, na které budou navazovat v celoživotním vzdělávání.
• Inovovat vzdělávací obsah a strategie – v souladu s moderními technologiemi i požadavky zaměstnavatelů.

Reformy ubírající se tímto směrem by měly zajistit, že SOV nebudou opouštět nezaměstnaní nebo těžko využitelní absolventi. Vezmeme-li v úvahu výše zmíněné inovační cíle a budeme-li chtít dosáhnout co nejvyššího souladu oboru studia a oboru zaměstnání, prioritami změn by měly být:

1. Flexibilita absolventů (nízké množství oborů s odbornými základy, možnosti rychlých a dostupných rekvalifikací, prostupnost k vyššímu vzdělání při zvyšování nároků práce).
2. Soulad kompetencí absolventů s požadavky zaměstnavatelů (vzájemná komunikace mezi státem a zaměstnavateli o vzájemných potřebách, podložena robustními analýzami bez neověřených domněnek). 

V Česku reforma SOV dlouhodobě vázne. Nechceme být montovnou Evropy, zároveň neplníme potřebné strategické cíle. Strategie vzdělávací politiky 2030+ slibuje (MŠMT, 2020, s. 106): 

• snížení počtu oborů vzdělávání,
• zavedení výuky odborných základů pro větší flexibilitu absolventů (stavebnictví, ekonomie, zemědělství, strojírenství…),
• vytvoření kritérií kvality praktického vyučování na praxi ve školách i ve firmách.

Dokončit všechna opatření podle plánu do roku 2023 se nepodařilo. Stejné aktivity navíc uvádí dlouhodobé záměry z let 2015-2020, 2019-2023 i ty aktuální do roku 2027. Aby se reforma konečně zdařila, je třeba podniknout řadu kroků včetně posílení úřednických kapacit na MŠMT, zavedení finanční motivace krajů pro změnu struktury oborů nebo vytvoření platformy pro komunikaci s kraji, školami a zaměstnavateli o plánech ve změnách oborové soustavy (PAQ, 2024). 

V neposlední řadě je dobré inspirovat se u ostatních zemí. Nestačí povšechně říkat, že „chceme učňovské vzdělávání jako v Rakousku”. Potřebujeme především odkrýt proces, jak jednotlivé země měnily SOV a jaké překážky musely překonat. 

Jednotlivé kapitoly s popisem středního odborného vzdělávání vybraných zemí nabídnou přehled, jak se daří jiným evropským zemím inovovat své střední odborné školy, aby plnily požadavky kladené na uplatnitelnost či flexibilitu absolventů. 

Předem varujeme, že neexistuje země, která by byla vzorovým příkladem ve všech oblastech, proto u každé z nich popisujeme opatření, z nichž se lze inspirovat a složit tak recept na úspěšnou inovaci středního odborného školství v České republice. 

Vydání studie podpořila Nadace ČEZ.