Přijímačky na střední ukázaly to, co vždy. Plýtváme potenciálem žactva. Potřebujeme více všeobecných oborů

Česko má málo všeobecných středních škol, vidíme naplno už druhý rok po sobě na silném ročníku deváťáků. Nedostatečná nabídka vede ke zbytečnému neúspěchu či taktizování. Na všeobecné obory se raději nehlásí zejména mladí lidé s horším sociálním zázemím, byť mají dobré výsledky. Větší podíl gymnázií a lyceí potřebujeme i proto, že více než polovina populačního ročníku míří na vysoké školy. Nabídka všeobecných středních škol ale zůstává podobná, jako když byl podíl vysokoškoláků poloviční. Předčasná specializace na odborných středních není i kvůli pokračujícímu studiu smysluplná.

Rozdrobenou nabídku středoškolských oborů určují kraje. Řada z krajů přes výzvy Ministerstva školství nadále prosazuje odborné vzdělávání, byť i zaměstnavatelé poptávají širší kompetence před odborností. Ministerstvo by mělo jasně stanovit požadavky, pobídky a podporovat sociálně znevýhodněné žactvo. 

Nepotřebujeme výhradně gymnázia. Cestu představují i různá lycea, které mohou všeobecné obory zbavit elitní pověsti – a otevřít je více lidem. Když všeobecné střední školy slouží výhradně nejlepšímu studenstvu s dobrým zázemím, připravujeme jednotlivce i celou společnost o obrovský potenciál.

Všude nemají stejné šance

Střední školy v Česku zřizují kraje. Nabídka míst na gymnáziích a maturitních oborech se v nich podstatně liší. Mladí lidé proto nemají všude stejné šance dostat se na gymnázium. 

V Plzeňském kraji mají víceletá či čtyřletá gymnázia mezi maturitními obory jen 15 % zastoupení. Ve Zlínském kraji oproti tomu čeká místo na gymnáziu na každého pátého. Největší podíl mají gymnázia mezi maturitními obory v Praze, nejmenší v Karlovarském kraji. 

Naléhavost problému kapacit vzroste, pokud bychom sledovali podíly míst pouze na čtyřletých gymnáziích. Ve většině krajů se jedná o 8-10 % míst, v Karlovarském a Plzeňském kraji jen přibližně 6 %.

Nerovnosti v kapacitách můžeme vidět na konkrétním příkladu dvou krajů:

• Na Vysočině v roce 2023 základní školu absolvovalo 5000 deváťáků. V Plzeňském kraji to bylo 5700.  
• Vysočina v posledním roce intenzivně rozšiřovala nabídku všeobecného vzdělání. Plzeňský kraj se držel hesla, že nabídka naplňuje poptávku zaměstnavatelů.
• Na Vysočině v roce 2023 přijali na čtyřletá gymnázia 13.4 % (672) deváťáků, v Plzeňském kraji pouze 8,4 % (479). 
• Nabídka souvisí s taktizováním. Na Vysočině v roce 2024 volilo jako první volbu gymnázium 865 budoucích středoškoláků, zatímco v Plzeňském kraji jen 618. 

Taktizování dopadá hlavně na chudší

V Česku máme celkově cca 30 % žactva na všeobecně vzdělávacích oborech. Ve většině evropských zemí se pohybuje podíl kolem 50 %.   

Nedostatečné kapacity vedou k taktizování. Žactvo sahá při vyplňování přihlášek po bezpečnějších variantách, nenaplňuje proto svůj potenciál. V Česku navíc přetrvává představa, že na gymnázia mohou jen nejlepší z nejlepších. To může odrazovat rodiče a žactvo, kteří údajnou elitnost považují za normu. 

Někteří se proto nemusí na gymnázia hlásit, přestože mají dobré výsledky a v budoucnu mohou bez problému studovat vysokou školu. Platí to hlavně pro mladé lidi z rodin s horším socioekonomickým zázemí. Na gymnázia a maturitní obory se hlásí méně často než jejich protějšci, kteří mají stejné výsledky, ovšem lepší zázemí, ukazují data od České školní inspekce a Cermatu. 

Nerovnosti mohou posilovat i regionální rozdíly v nabídce gymnaziálních oborů a lyceí. Méně jich nabízí ve znevýhodněných regionech, kde zároveň častěji žijí lidé s nízkým socioekonomickým statusem. Mladí lidé ze složitějšího zázemí mají navíc nižší vzdělávací aspirace, malé kapacity je proto spíš demotivují od podání přihlášky. Velkou roli může hrát také dopravní dostupnost, ukazuje studie J. Bernarda.

Sociální nerovnosti vidíme i u přijímaček

Problém s gymnázii má proto dva rozměry. Zaprvé jich máme celkově málo, což nedává smysl vzhledem k podílu vysokoškoláků (více o tom níže). Zadruhé nedáváme všem stejnou šanci naplnit svůj potenciál. Taktizování a sociálně podmíněný nedostatek aspirací vede k tomu, že talentované žactvo na gymnázia ani nepodává přihlášky.

Kdyby mělo žactvo k dispozici pět přihlášek místo někdejších dvou, ochota rodičů hlásit své děti na gymnázia by se zvýšila, ukázala studie skryté poptávky od týmu Davida Gregera. Letos se počet přihlášek zvýšil na tři. V Praze si gymnázium dalo jako první prioritu 22,5 % žactva, v případě hypotetických pěti přihlášek by to bylo 31 %. To je nepochybně zlepšení.

Do hry nicméně vstupují i výdaje na přípravu k jednotné přijímací zkoušce (JPZ). V roce 2023 vynaložili rodiče průměrně na přípravu 14 400 Kč v Praze a 8750 Kč ve Středočeském kraj, ukazuje další výzkum stejného autora. I kdyby částka byla poloviční, znevýhodňuje chudší rodiny – platí to zejména v aktuální ekonomické recesi. Okolo třetiny domácností v minulém roce mělo každý měsíc výdaje stejné jako příjmy nebo musely přímo do mínusu, ukazují data z našeho projektu Život k nezaplacení. Pětina lidí omezovala i výdaje na vzdělávání dětí.

Žactvo s horšími socioekonomickými podmínkami by měl stát podporovat a snižovat bariéry, které brání vstupu do všeobecného vzdělávání. Patří sem intenzivnější doučování, podpora v dopravě do školy nebo kariérové poradenství, které může pomoci zvyšovat aspirace a sebevědomí každého dítěte uspět. 

Důležitým krokem by také bylo předřazení JPZ před podávání přihlášek na střední školy a povinnost pro všechny JPZ psát. Žactvo by tak dostalo zpětnou vazbu o tom, zda pro ně bude určitý typ studia zvladatelný nebo se má orientovat jiným směrem. Cermat by chtěl toto opatření zavést do roku 2026-2027.

Nedílnou součástí nicméně musí být i širší sociální podpora. Ekonomický status má vliv i na úspěch v jednotných přijímacích zkouškách (JPZ). Existuje silný vztah mezi úspěchem u JPZ a podílem rodičů v exekuci. V Aši se nachází čtvrtina rodičů v exekuci a jen 5 % žactva se umístí v nejlepší výsledkové pětině v Česku. Oproti tomu v Nymburce má exekuce 8 % rodičů a v nejlepší výsledkové pětině JPZ se umístí odpovídajících 20 % žactva. 

Studium už dávno nekončí na střední škole

Kapacity všeobecného vzdělání musíme celkově rozšířit. Větší nabídku všeobecných oborů potřebujeme vzhledem k nenaplněné poptávce i obrovskému nárůstu podílu lidí, kteří chodí na vysoké školy. 

Na vysoké školy dnes míří 56-57 % populačního ročníku. Neplatí proto představy o elitnosti vysokoškolského vzdělávání. Pracovní trh dnes vyžaduje větší podíl odbornosti, kterou obstarávají právě vysoké školy. Většina terciární vzdělávání i proto není kolbištěm budoucích akademiků, nabízí mnohem spíš prakticky orientovanou přípravu budoucích expertů v úzkých oborech. 

V Česku se situace proměnila relativně rychle. Ještě v roce 2001 odcházela na vysokou školu třetina populačního ročníku, teď je téměř jednou tolik. Podíl gymnázií nicméně zůstal podobný. Více než polovina nových vysokoškoláků proto přichází ze středních odborných škol. Gymnazisté mají v přednáškových sálech jen 46% podíl. 

Struktura středních škol na společenský vývoj nereagovala. Mladé lidi nejprve specializujeme na odborných středních školách, následně trychtýř zase roztáhneme, když si vybírají VŠ. Předčasná selekce má řadu negativních dopadů. Studentstvo tlačíme po maturitě do pokračování v oboru, který si vybrali v 15 letech. Když v něm naopak nepokračují, vzniká riziko, že na střední odborné škole nezískali dostatečný všeobecný přehled, aby v novém oboru uspěli. 

Nemusíme se pokoušet výhradně o nová gymnázia. Nabízí se rozšíření lyceí. Můžeme i vymyslet úplně nové obory, které nabídnou všeobecný přehled a širokou paletu kompetencí, jako jsou jazyky, IT, kreativita a spolupráce. Podstatné bude myslet na politickou proveditelnost a prezentaci oborů před rodiči a žactvem, abychom překonali představy, že mladí lidé s průměrnými výsledky musí na odbornou školu. 

I zaměstnavatelé poptávají všeobecné kompetence

Nabídku oborů mají na starosti kraje. MŠMT pouze stanovuje obecné požadavky na strukturu středních škol. Zároveň v nich není příliš direktivní – nenařizuje jaké obory přesně mají kraje mít. Může však kraje finančně motivovat a některé obory zvýhodnit. To zatím nedělá.

MŠMT v prosinci 2023 začalo naléhat na kraje, aby do dlouhodobých záměrů umístily závazek ke zvýšení podílu všeobecných oborů na 50 %. Česko by tak dorovnalo zbytek Evropské unie.

Na začátku roku 2024 ovšem některé kraje začaly oznamovat, že se podíl gymnázií i lyceí zvyšovat nechystají. Většinově argumentovaly zájmy zaměstnavatelů.

Systém 240 odborných oborů ovšem zájmy zaměstnavatelů a vůbec realitu proměnlivých kariér naplňuje jen omezeně. Přibližně 35 % absolventstva středního odborného vzdělávání pracuje v hrubé neshodě s vystudovaným oborem. Příčiny se různí. Nejčastěji se jedná o lepší nabídku práce v jiném oboru, ztrátu zájmu o obor, nesehnání zaměstnání nebo nízký plat v oboru. Vzdělávání podstatné části populace má proto vzhledem k zaměstnání jen omezený dopad.

Zaměstnavatelé samotní navíc hledají lidi, kteří mají v první řadě všeobecné kompetence, kam patří schopnost spolupráce, kreativita či odolnost. Až poté následují technické znalosti a dovednosti, ukazuje mezinárodní metastudie. I v Česku zaměstnavatelé očekávají od absolvujících hlavně zájem o práci, chuť pracovat, nasazení, zodpovědnost, ochotu dále se vzdělávat nebo schopnost pracovat v týmu, zjistil Národní pedagogický institut. 

Roztříštěná nabídka vyžaduje zúžení

Roztříštěnost oborové soustavy negativně dopadá i na studující. Žactvo ve zbytečně široké nabídce tápe, má málo informací o jednotlivých oborech, a tak špatně zhodnotí své schopnosti nebo záhy zjišťuje, že je obor nezajímá. Střední školy navíc pro některé představují až druhou volbu, čímž se vracíme k nedostatku míst na gymnáziích.

To vše vede k předčasným odchodům či změnám oborů, čímž se vzdělávání protahuje a státu prodražuje. Důvod k odchodu představuje i kvalita výuky na odborných školách, ukazují studie Už to dál nešlo a Už mě to tam nebavilo. Studující hovoří o absenci respektu, konfliktech s vyučujícími, nízké pedagogické kompetenci učitelů všeobecných předmětů. 

Počet odborných oborů potřebujeme snížit. To znamená rozšířit i v jejich rámci všeobecné vzdělávání a rozvoj univerzálních kompetencí. Snížíme tím riziko změny oborů či předčasných odchodů. Lépe připravíme nastupující generaci na proměnlivé kariéry. Pomůže to reálnému naplnění poptávky zaměstnavatelů.

V současném selektivním systému také hodně záleží na úrovni učitelů a celkové podpoře ve školách od psychologů, speciálních či sociálních pedagožek. Zejména na učební obory chodí častěji žactvo s horším socioekonomickým zázemím a méně podnětným rodinným prostředím. Vyučující by s tím měli umět pracovat. Střední školy i proto volají po podpůrných pozicích, jejich stabilní financování však MŠMT zatím navrhuje pouze u základních škol. 

Stát musí převzít inciativu

Proměna oborové soustavy dlouhodobě stagnuje. Česko nechce být montovnou, zároveň však neplní strategické cíle, aby své cíle naplnilo. Strategie vzdělávací politiky 2030+ ve své implementační kartě středního vzdělávání slibuje: 

• snížení počtu oborů vzdělávání, 
• zavedení výuky odborných základů pro větší flexibilitu absolventů (stavebnictví, ekonomie, zemědělství, strojírenství…), 
• vytvoření kritérií kvality praktického vyučování na praxi ve školách i ve firmách.

Všechna opatření měla být hotová do roku 2023. Není tomu tak. Stejné aktivity navíc uvádí dlouhodobé záměry z let 2015-2020, 2019-2023 i ty aktuální do roku 2027.

Na MŠMT musí vzniknout úřednické kapacity a vůle pro řízení inovací středních škol. Celý proces obnáší pravidelnou komunikaci s kraji, školami a zaměstnavateli o plánech ve změnách oborové soustavy. Stát musí také vyčlenit finanční prostředky, jež budou kraje ke změnám motivovat. Hlavně všeobecně vzdělávací obory by měl stát podporovat způsobem, aby bylo pro kraje těžko obhajitelné nabídky nevyužít. Změně pomůže i podpora výstavby nových škol či dopravy do poptávaných škol. 

Odrazovým můstkem v debatě o populárních či nepopulárních oborech mohou být nová data ze systému JPZ. Na školách běžně existují učňovské obory typu Obráběč kovů, Autolakýrník, Operátor skladování atd. s kapacitou 8-15 studujících a někdy se kapacity ani nenaplní. Otevírá se tak prostor místo nich zařadit nové perspektivní obory, mezi něž patří i ty všeobecně vzdělávací.