Segregované školy najdeme téměř v každém kraji. Odpovědnost nesou obce, potřebují ale podporu státu

Shrnutí

V Česku trvá segregace romských dětí ve školství. Nadále existuje víc než 130 segregovaných škol, z toho v 78 z nich romské děti tvoří víc než polovinu žactva, říkají odhady. Segregované školy se nacházejí ve většině krajů. Situace se v poslední dekádě výrazně nemění.

Jaká jsou řešení? Největší díl odpovědnosti za řešení segregace nesou obce a kraje. Jako zřizovatelé škol zajišťují kapacity, hodnotí ředitele, nastavují spádové obvody. Jejich úloha ale musí být širší: od zajištění kvality a inkluze, přes podporu dětí mimo školu a propojení se sociálními službami až po rozdělení znevýhodněných dětí mezi školy.

Obce a kraje zároveň potřebují větší podporu od státu. Centrální instituce začaly přímo s obcemi spolupracovat, zatím to ale nestačí. Je potřeba nastavit systémová opatření: posílení kapacit a pravomocí ministerstva a školní inspekce, stabilní financování desegregace z národních a evropských zdrojů a proměnu přípravy a podpory učitelů i ředitelů či kvalitnější práci s daty.

Proč na tom záleží? Odstranění segregace pomáhá rozvíjet potenciál všech žáků, zvyšuje kvalitu jejich života, posiluje ekonomický rozvoj a snižuje sociální napětí ve městech. Častější dokončování ZŠ a SŠ znevýhodněnými dětmi státu a obcím přináší desítky až stovky milionů korun. V neposlední řadě segregace odporuje zákonu a rozhodnutím soudů.

Co říkají data

V Česku se vzdělává na základních školách přes 36 000 romských žáků, ukazují odhady.

Až 12 000 romských dětí — zhruba třetina všech – chodí do škol, kde Romové tvoří přes třetinu žactva. Po republice najdeme těchto základních škol přes 130. V 78 z nich tvoří Romové víc než polovinu žactva. Stav se v poslední dekádě v podstatě nemění.

Školy s vysokým zastoupením romských dětí se nachází napříč Českem. Větší zastoupení mají na místech zasažených destabilizující chudobou, kde žije i víc Romů, jako jsou Ústecký a Moravskoslezský kraj. Školy, které můžeme označit se segregované, se ale nachází i ve Středočeském, Libereckém, Zlínském kraji či v Praze.

Jde o běžné školy nebo bývalé zvláštní školy (či základní školy praktické – dnes označované jako školy podle § 16/9), ve kterých má největší zastoupení žactvo s „upravenými výstupy“ či „sníženými nároky na výstupy“ či jsou tvořeny speciálními třídami.

V rámci segregovaného školství mají zvláštní postavení právě školy dnes označované jako podle § 16/9. Podíl Romů ve speciálních školách a třídách zdaleka neodpovídá jejich zastoupení v celkové populaci Česka. 

„Znemožnilo mi to komplet celý život. Bylo to tam strašně lehké. V té škole byla většina romských dětí, tam nebyly děti z majority.“ 

Julius Mika, jeden z osmnácti romských žáků z rozsudku D.H. – rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který Českou republiku v roce 2007 odsoudil za diskriminaci romských žáků v jejich přístupu ke vzdělání. (iRozhlas)

Odhady MŠMT hovoří o 3 500 romských dětech ve speciálním školství, přičemž:

• Romské děti mají ve speciálních školách a třídách v celém Česku téměř 10% podíl.
• Do speciálních škol a tříd přitom chodí napříč Českem v průměru jen 2,4 % dětí
• V některých krajích (Zlínský, Liberecký, Praha) tvoří Romové i celou pětinu speciálních tříd a škol.
• Speciální školy častěji využívají regiony, kde mají romské děti celkově menší zastoupení. Jedná se především o Zlínský, Liberecký kraj či Prahu.

Příčiny segregace 

Příčiny segregace se město od města liší. Může jít o důsledek prostorového vyloučení, kdy chudé romské rodiny žijí v některých částech většího města (Janov, Chanov) nebo tvoří významný podíl obyvatel menších obcí (Osoblaha, Obrnice).

Často ale existují i segregované školy, které jejich zřizovatelé vytvořili záměrně. Romské žactvo bývá segregováno do běžných (typicky Kladno) i speciálních škol. Obce překreslují spádové obvody škol, běžné školy odmítají vzdělávat romské děti, poradny častěji doporučují vzdělávat romské děti ve speciálních školách.

Někdy hrají roli i obavy romských rodičů z běžných škol, se kterými mohou mít sami špatnou zkušenost.

V řadě měst zároveň existuje „neorganizovaná” strategie, která se pojí s „úprkem” majoritních rodičů z některých škol (white flight). Problém potenciálního opuštění školy začíná už od dvou romských žáků ve třídě, ukazují data. Pro úspěšnou desegregaci bychom měli cílit na 10–15% zastoupení romských dětí v jedné škole.

Role zřizovatelů – měst a krajů

Hlavní odpovědnost za řešení segregace ve školství nesou zřizovatelé škol. Obce, města a kraje zajišťují kapacity škol, jmenují, hodnotí či odvolávají ředitele škol, nastavují spádové obvody škol. 

Důležitost role  zřizovatelů lze ukázat na Ostravě.

V městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz žije velký podíl romských rodin v chudobě. Obvod zřizuje osm veřejných základních škol. Dvě pracoviště jedné z těchto základních škol lze označit jako tzv. “plně romské”. Segregovaná je také neveřejná škola církevního zřizovatele.

Výsledky zmíněných škol ukazují na hluboké problémy. Téměř 50 % žactva na těchto školách nedokončí základní vzdělání. Podobné školy najdeme i Brně, Ústí nad Labem, Karviné, Krupce a dalších městech.

Práce zřizovatele na desegregaci musí být z podstaty komplexní. Mezi hlavní okruhy opatření patří: 

• zvýšení kvality a inkluzivity výuky na všech školách zřizovatele, podpora dětí i mimo školu (doučování volnočasové aktivity atd.),
• posílení pozic sociálních, speciálních pedagogů, asistentů či psychologů,
• systémové propojení škol, sociálních a dalších služeb (včetně bydlení), které se zaměřují na práci s rodinami,
• práce se spádovými obvody a rozdělením znevýhodněných dětí mezi školy.

Ostrava prozatím nemá ucelenou strategii, jak segregaci v jednotlivých městských obvodech a tamějších školách řešit. Najdeme zde ale i příklady dobré praxe. Například v předškolním vzdělávání mateřské školy Špálova či Bohumínská.

• Školky dokáží vyhledávat romské děti, získat si důvěru rodičů a překonat jejich obavy z prostředí, se kterým samotní často nemají dobré zkušenosti. 
• Romské asistentky pedagoga navštěvují rodiny, odkud děti s rodiči pokračují do rodičovského klubu, kde se seznamují s životem v mateřské škole. 
• Ve školce zároveň naplňují program Začít spolu, který nabízí dostatečně atraktivní výuku také pro děti z majoritních rodin, školka proto není segregovaná. 

Lokální řešení nestačí, pomoci musí i stát

Zřizovatelé na lokální i krajské úrovni často nemusí mít k dispozici ideální podmínky a nástroje k řešení segregace. Do problému se proto musí aktivně zapojovat také stát a centrální instituce.

Ministerstvo školství, Národní pedagogický institut ČR a PAQ Research mají společný projekt, jehož cílem je pomoc konkrétním zřizovatelům.

• Projekt vybral 10 měst, která mají v některé ze svých škol vyšší zastoupení romského žactva než v ostatních školách.
• Výběr zohledňuje různorodost situací, ve kterých se zřizovatelé nacházejí — od velikosti samospráv přes úroveň prostorového vyloučení po segregaci do speciálního školství. Tomu by mělo odpovídat testování různých přístupů. 
• Stát a zřizovatelé škol by měli získat know-how, pomocí jakých nástrojů zlepšovat šance dětí. Zkušenosti z projektu rozšíří existující metodiku na webu Desegregace.cz.

Podobné pilotáže a know-how jsou užitečné. Zároveň potřebujeme vykročit k dalším systémovým změnám a podpoře. Klíčová systémová opatření jsme pro stát komplexně shrnuli ve výzkumu pro MŠMT v roce 2022. Nyní je soubor opatření nutné připomenout a aktualizovat. Mezi ty hlavní patří:

• Zákaz segregace musí být jasně ukotvený v zákonech i praxi běžného a speciálního školství.
• Ministerstvo a inspekce potřebují jasné pravomoci k vymáhání desegregace (např. mapování a  rušení segregačních školských spádových obvodů, odvolávání ředitelů škol i poraden za nekvalitu či segregaci) a odborné týmy, které se problému budou v těchto institucích věnovat.
• Cílená podpora pro znevýhodněné školy a děti (indexové financování), které zajistí víc odborného personálu (sociálních pedagogů, psychologů) ve školách a odstranění ekonomických bariér (doučování, pomůcky, stravování atd.).
• Desegregace jako součást opatření vzdělávací politiky: od přípravy učitelů a ředitelů po rámcové a školní vzdělávací programy, vzdělávací zdroje, učebnice či vysoké standardy, financování a zajištění dostupnosti školního poradenství v každé (psychologové, speciální pedagogové, asistenti pedagoga atd.) .
• Řízení a vysoké standardy školského poradenství (metodické vedení ze strany MŠMT, NPI ČR, moderní diagnostické nástroje, jasně vymezená role  PPP a SPC atd.).
• Včasný nástup do kvalitní mateřské školy musí být samozřejmostí pro všechny děti, zejména ze znevýhodněného prostředí.
• Lepší data o školách a poradnách: absence, klima školy, výsledky vzdělávání a návazná opatření a podpora ke zlepšování, včetně  jejich systematického vyhodnocování.
• Financování opatření obcí a krajů, které zavádějí desegregační strategie (zaměřené na školství, sociální a daších služby) – formou programů z národních či evropských fondů.
• Pravidelné reporty pro kraje i obce, které ukáží, jak si školy vedou – včetně známek možné segregace.
• Zřizovatelé škol mají nést odpovědnost za kvalitu a inkluzivitu vzdělávání ve svých školách – to vyžaduje profesionálnější správu školství na místní úrovni.
• Bytová politika musí řešit prostorovou segregaci a bytovou nouzi – bez zajištění důstojného bydlení se školní desegregace nehne z místa.