Diagnostika znevýhodnění se zlepšuje, stále ale zůstává nesystémová. Ukazují to nové funkce DataPAQ

Na Litvínovsku, Tachovsku či v Bílině během pěti let výrazně narostl podíl žáků s podpůrnými opatřeními. Pomůcky i asistenty pedagogů stále častěji využívají i děti sociálně znevýhodněné vlivem chudoby. Adekvátní diagnostika a na ni navázaná podpora nicméně zůstává nesystémová. Ukazuje to prohlížečka dat DataPAQ, která nově nabízí i pohled na vývoj dat v čase. Můžeme díky tomu vidět, v jakém momentě se obce s rozšířenou působností (ORP) rozhodly inkluzi odpovědně řešit.

Proč právě znevýhodněné regiony

Během školního roku 2017/18 dostalo na Litvínovsku některou z forem podpory 12 procent dětí. Letos jich bylo už 28 procent. Vysoký nárůst podpory vidíme i na Tachovsku a v Bílině.

Největší skokany přehledně ukazuje následující korelační graf. Nad jeho spojnicí se nachází obce s rozšířenou působností, které během posledních pěti let navýšily podíl žactva se speciálními vzdělávacími potřebami.

“Všechna zmíněná místa se potýkají s destabilizující chudobou – exekucemi, bytovou nouzí, vyloučenými lokalitami. Následkem mohou být psychické problémy nebo málo prostoru na plnění domácích úkolů. To má velmi negativní dopady na vzdělávací výsledky. Intenzivní podpora žactva je proto jedině na místě,” říká analytik PAQ Research Jan Zeman.

Chudoba podle něho vysvětluje i nárůst podílu žactva, které má nárok na podpůrná opatření. Mezi ně patří pomůcky, asistent pedagoga či individuální vzdělávací plán.

Silný vliv mají exekuce

V DataPAQ si nově může každý ve svých analýzách oddělit chudší a bohatší obce a sledovat proměnu vztahů. Dovoluje to nová funkce nazvaná Kategorický filtr, která nabízí filtrování podle řady ukazatelů.

"Souvislost chudoby a diagnostiky žactva můžeme ilustrovat na podílu rodičů v exekuci. Když vybereme chudé obce s vyšším podílem exekvovaných rodičů, vidíme silný vztah vůči podílu žactva se speciálními vzdělávacími potřebami.

Podíl 16 % rodičů v exekuci odpovídá v území přibližně 20 % žactva se speciálními vzdělávacími potřebami,” popisuje Zeman a dodává: "V obcích s nízkou chudobou vztah prakticky není. Tamní diagnostika je náhodnější."

Diagnózy se zpřesňují

Nárůst podílu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami můžeme vysvětlit zvýšením pozornosti k znevýhodněním z důvodu odlišného kulturního prostředí nebo jiných životních podmínek (SVP KŽV). V Litvínově, Aši, Vítkově nebo Bílině zvýšili podíl těchto dětí několikanásobně.

“Nárůst právě této diagnózy je dobrou zprávou. V minulosti se stávalo, že systém právě tyto žáky diagnostikoval jako zdravotně znevýhodněné. Ve skutečnosti jejich učení nesouvisí se zdravotním stavem, ale právě se sociálním znevýhodněním a životními podmínkami,” přibližuje odborník na vzdělávací politiku Václav Korbel.

Podrobná kritéria identifikace dětí se SVP KŽV jsou dostupná v metodice Zbyňka Němce, která například popisuje život dětí v chudobě:

Nedostatečné naplnění základních fyzických potřeb vzniká zpravidla následkem špatné socioekonomické situace rodiny, mezi důsledky mohou být nedostatečná koncentrace žáka na výuku (např. z důvodu hladu), sociální stigmatizace v kolektivu (např. kvůli nevhodnému oblečení), případně zvýšené absence (vyšší nemocnost jako důsledek sub-standardního bydlení).

Praxe poraden se stále rozchází

Speciální vzdělávací potřeby diagnostikují poradny (ŠPZ). Přesná diagnóza znevýhodněných či nadaných žáků je klíčová pro zajištění financí a pomocného personálu. Poradny ovšem často využívají zastaralou diagnostiku a jejich výsledky napříč republikou se nevysvětlitelně liší. Bývají navíc přehlcené kvůli systému, v němž podpora dětí závisí právě na diagnostice, nikoliv celkovém sociálním znevýhodnění regionu.

Ukazuje to nedávná studie segregace romského žactva, kterou PAQ Research připravil společně se STEM pro MŠMT. Vyplývá z ní, že práce poraden vyžaduje větší podporu i kontrolu. Diagnostická praxe by se současně měla víc propojit se sociální prací. Nebude tak docházet ke směšování mentálního postižení a dalších diagnóz a sociokulturního znevýhodnění.

Inkluzí k naplnění potenciálu

Podpůrná opatření představují jeden z klíčových nástrojů společného vzdělávání – takzvané inkluze. V ní se znevýhodněné děti dostávají do běžného vzdělávacího proudu. Základním principem společného vzdělávání je, že díky dostatečné podpoře mohou všichni naplnit svůj potenciál a místo speciální základní školy studovat běžnou základní školu a pokračovat na střední.

Stát vyčlení peníze na asistenta pedagoga, který pomůže vyšší kvalifikaci znevýhodněného žáka. Investice se následně vrátí a zhodnotí. Výzkumy ukazují na pozitivní dopady na zaměstnanost, příjmy do ekonomiky nebo snížení kriminality. Pozitivní efekty shrnujeme na portálu Desegregace.cz.