Víme, kde děti nechodí do školky. Unikátní data ukazují na problémy velkých měst a severozápadu

Shrnutí

• Česko neví, kde děti nechodí do školek. Znemožňuje to rozdrobený systém 3 500 obcí-zřizovatelů mateřských škol. V roce 2021 do školky nechodilo až 40 tisíc tří- a čtyřletých dětí. Důvody mohou být kapacitní i socioekonomické.
• Napříč Českem jsme našli 263 oblastí, kde by děti mimo školky zaplnily rovnou dvě a víc tříd. Nejvíc se objevují v okolí velkých měst jako Praha, Brno nebo Ostrava a v regionech trpících destabilizující chudobou – zejména Ústeckém a Karlovarském kraji.
• Až 35 % obcí je závislých na umísťování dětí do mateřských škol v sousedních obcích. Dalších 19 % nezvládne umístit pět a více dětí ani s pomocí sousedů.
• Problém se netýká jen jednotlivých obcí, má mikroregionální rozměr. Prakticky každý kraj má koncentrovaný shluk obcí, kde nechodí do školky zhruba třetina dětí. Obce proto nemají při plánování kapacit postupovat izolovaně, mohou se koordinovat v rámci společenství obcí.
• Poskytovat předškolní péči má za povinnost každá obec. Každé z dětí mimo školky má nižší šance na kvalitní vzdělání, posiluje genderový pay gap a připravuje státní rozpočet až o 46 tisíc korun ročně. V následujících analýzách nastíníme důvody neúčasti a možná řešení.

Proč nevíme, kde školky chybí

Stát dnes neví, kolik míst ve školkách chybí a kde přesně. Odhady se různí. Pro děti starší tří let chybí 40 tisíc míst, říká Sdružení měst a obcí (SMOČR). Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvádí až 130 tisíc míst včetně těch pro dětí mladší tří let. Každý rok můžeme sledovat desítky tisíc odmítnutých přihlášek. Nevypovídají však o přesných potřebách kapacit, protože rodiče mohou podat víc přihlášek zároveň a neexistuje žádný individuální identifikátor dítěte.

Lepší indikátor poskytují data o docházce do školek. Stát a MŠMT ví[[1]], že v roce 2021 nenavštěvovalo MŠ (ať už obecní, církevní nebo soukromé)[[2]] až 40 tisíc tří- a čtyřletých dětí.[[3]] Tyto věkové skupiny jsou ideální pro odhad chybějících kapacit. Pětileté děti mají podle zákona povinnost školku navštěvovat, zatímco právě tyto mladší děti často na místo nedosáhnou, ačkoliv by jim dle zákona obce měly také kapacitu zajistit.

[[1]]: Díky adresáři škol a školských zařízení dokážeme dokonce přesně určit umístění jednotlivých pracovišť. Pracujeme se všemi mateřskými školami, bez ohledu na zřizovatele. Pracoviště identifikujeme na úrovni IZO. Z celkového počtu 5 342 pracovišť se pro 92 nepodařilo identifikovat umístění. V neidentifikovaných mateřských školách bylo v roce 2021 celkem 1712 dětí, to je přibližně 0,9 % všech dětí daného věku. Konkrétně můžeme říct, kolik bylo v dané školce k 30. 9. 2021 dětí narozených mezi 1. 9. 2016 a 31. 8. 2018, tedy dětí, kterým jsou 3 a 4 roky.

[[2]]: Kapacity tedy neodrážejí z datových důvodů dětské skupiny. Nutno dodat, že počet všech dětí (2–5let) do nich chodících v roce 2020 tvořil pouze 3,6 % z této kohorty

[[3]]: Data nereflektují skokový nárůst potřeby o předškolskou péči po příchodě ukrajinských dětí ve druhé polovině roku 2022.

Důvody pro nedocházku jsou různé, ne všude jde jen o chybějící místa. Abychom důvody poodkryli, zaměřili jsme se v první řadě na to, jak se docházka do mateřské školy liší v jednotlivých 6 254 obcích.

Naším řešením pro analýzu je simulovat, které děti by byly „přijaty“ do školek, kdyby se rozhodovalo jen podle vzdálenosti školky a bydliště dítěte:[[4]]

• Děti se „hlásí“ do všech školek, prioritně však k těm nejbližším – naprostá většina umístěných nachází místo v okruhu do 5 km od své obce.
• Mateřské školy přijímají děti podle nejnižší vzdálenosti – nejprve přijmou všechny děti z vlastní obce, pak nabízí místa dětem nejbližšího souseda a tak dále. 

[[4]]:  Z dat sčítání lidu z roku 2021 víme, kolik dětí žilo v jednotlivých obcích a městských částech.

Tento algoritmus (viz Apendix) umožňuje přibližně určit, kde bydlí děti, které nechodí do školky. Důvodem může být nedostatek školek nebo velký počet zájemců v dané oblasti. Výsledky ukazují, kde problém přesahuje hranice jednotlivých obcí a vyžaduje systémové řešení na úrovni mikroregionů.

Kolik dětí cestuje

Česko má unikátně vysoký počet obcí. Téměř polovina z nich školku nemá, i proto ji ve svém bydlišti může navštěvovat nanejvýš 80 % dětí, nejméně 6 % za ní dochází jinam a 14 % nedochází nikam. Děti, které nenachází místo doma ani u sousedů, žijí nejčastěji v okolí velkých měst a v západním severním pohraničí, ukazuje naše analýza. 

Na mapě níže vidíme rozdíl mezi počtem dětí žijících v obci a dětí, které v ní skutečně navštěvují školku. Často se tak vedle sebe objeví „červená“ obec s převisem dětí, které v ní do školky nechodí, a „zelená“ obec, která poskytuje kapacity i dětem ze sousedství.

Přiřazených „cestujících“ dětí jsme napočítali 13 506 tisíc, což je 6 % z tří- a čtyřletých dětí navštěvujících MŠ. V realitě bude cestujících více, takhle by situace vypadala, kdyby děti docházely optimálně jen dle vzdálenosti, ne podle jiných preferencí jako místo zaměstnání rodiče nebo kvalita.

V některých oblastech, dokonce širších regionech, se algoritmu podařilo najít místa pro všechny děti, ukazuje mapa níže. Zejména v západním pohraničí a v okolí velkých měst ale stále zůstávají skupiny dětí doma. V některých obcích je to dokonce až každé druhé.

Soběstačné a závislé obce

Hodně dětí dochází mimo svou obec. Obce proto rozlišujeme na různé typy. Některá poskytují místa i sousedům, některá nemají kapacitu ani pro vlastní děti. Máme celkem šest skupin.

Závislost obce na školkách sousedů může vést k nejistotě. Pokud v okolních obcích vzroste počet dětí, nemusí se na ně dostat místo. Počet dětí v „závislých“ obcích bývá relativně malý, což naznačuje, že jde většinou o menší obce, kde je pro otevření nové školky nezbytná spolupráce. Cestu ukazuje například šest obcí na Tišnovsku, které zřizují školku společně. 

Nejvíce „závislých“ obcí najdeme v Jihočeském, Plzeňském kraji a na Vysočině, ukazuje graf níže. Největší podíl „nedostatečných“ obcí (a městských částí) je v Praze. Vysoký počet obcí s neumístěnými dětmi ale nacházíme i v Ústeckém, Moravskoslezském a Královéhradeckém kraji. Oproti tomu se nejlépe umisťuje Vysočina, Olomoucký a Pardubický kraj. 

V Karlovarském a Ústeckém kraji často sousedí mnoho „nedostatečných“ obcí s neumístěnými dětmi, ve zbytku republiky nacházíme spíš samostatné ostrůvky. 

V mapě níže vidíme, jak se šest typů obcí rozprostírá v jednotlivých krajích. Na první pohled jsou například na Vysočině rovnoměrně proložené obce „závislé“, které pro svoje děti žádnou MŠ nemají, a obce „pomáhající“, kam tyto děti chodí do školky. Podobně vypadá i Jihočeský nebo Plzeňský kraj, s výjimkou okolí krajských měst. 

Velká města a severozápad

V Česku existuje 263 mikroregionů, kde doma zůstává tolik dětí, že by zaplnily dvě a více tříd mateřské školy. Někde by zaplnily nízké desítky tříd. Identifikovali jsme je pomocí klastrové analýzy, která odhalila „ohniska“ problémů. Jde o skupiny obcí v okruhu 10 kilometrů, kde zůstává významný počet dětí mimo školku.

Celkem jsme v České republice našli 309 takových ohnisek, kde by neumístěné děti zaplnily alespoň jednu třídu. V polovině z nich by obsadily dvě a více tříd, ukazuje graf níže. Největší ohniska, například v okolí velkých měst, by mohla naplnit nízké desítky tříd.

Při analýze 263 větších ohnisek s víc než jednou neumístěnou třídou nacházíme tři typy regionů s rozdílnými problémy a situací:

• Velká města: Nejvýraznější problémy sledujeme ve městech od Plzně až po Ostravu. V těchto oblastech s velkou migrací zůstávají desítky tříd dětí doma.
• Severozápadní pohraničí: Další výrazné oblasti s dětmi mimo MŠ najdeme v Ústeckém a Karlovarském kraji.
• Vnitřní periferní oblasti: I úspěšné kraje jako Zlínský nebo Pardubický mají vnitřní periferie nebo předměstí větších měst, kde děti narážejí na problémy s dostupností školek.

Proč se školky vyplatí

Docházka do mateřinek zásadně zvyšuje šance dětí na lepší vzdělání a rodičům umožňuje dřívější návrat do práce. Školky mají i důležitý genderový rozměr. Rodičovský příspěvek totiž v Česku čerpají z 98 % ženy. 

Stát na tom také vydělává – díky vyšším odvodům pracujících rodičů a nevyplacených příspěvcích získá na jednom dodatečně umístěném dítěti čistý výnos přibližně 46 tisíc korun ročně, spočítala IDEA při CERGE-EI. 

Dostupná předškolní péče proto patří mezi nejvýnosnější investice, každá koruna investovaná do včasné péče se státu vrátí troj- až čtyřnásobně.

Řešením je spolupráce

Stát se nedostatečnou docházku snaží řešit různě, například prosazuje větší odpovědnost obcí. Sněmovnou nedávno prošel zákon, díky kterému dostanou rodiče aspoň finanční kompenzaci za svého nedobrovolně neumístěného předškoláka. To je krok dobrým směrem.

Zajistit předškolní péči má každá obec. Problém se ale netýká jednotlivých obcí, má mikroregionální rozměr, ukazují naše mapy. Tomu by mělo odpovídat plánování kapacit, které by mělo být koordinované. To dovoluje institut společenství obcí, které může fungovat jako regionální školská správa. Společenství přináší díky sdílení služeb úspory, zároveň dovoluje větší úvazky a kvalitnější výuku. 

Důvody pro neúčast dětí ve školce se liší. Někdy jde o vědomé rozhodnutí rodičů, jindy o socioekonomické překážky, a v některých regionech jednoduše chybí volná místa. Motivy podrobněji rozebereme v další analýze. Zaměříme se na to, kde dětem chybí školky a kde by pomohla jiná podpora, aby se do mateřského vzdělávání vůbec zapojily. V závěrečné třetí části pak nastíníme konkrétní řešení těchto problémů.

Apendix — algoritmus

Pro alokaci míst ve školkách v této analýze používáme Gale-Shapley algoritmus. Jedná se o výpočetní nástroj, používaný například k přiřazování žáků ke středním školám. V případě středních škol si žáci podávají přihlášky, ve kterých seřadí školy podle toho, na které by chodili nejraději. Školy si zase seřadí žáky podle výsledků přijímacího řízení –- prioritně přijímají žáky s vyššími testovými výsledky. Algoritmus podle preferencí obou stran přiřadí žáky k otevřeným místům ve školách k nejvyšší možné spokojenosti všech v rámci daných kapacit.

V našem případě nepoužíváme žádné testy, ale prosté vzdušné vzdálenosti. Za děti vyjadřujeme jejich preference tak, že všichni nejvíce preferují školku, do které to mají nejblíž. Na druhé straně, školky prioritně přijímají děti, které žijí v jejich blízkém okolí. V první řadě přijímají děti z vlastní obce a následně děti nejbližších sousedů.

Děti se mohou hlásit a být přijímány přes hranice obcí, ORP, okresů i krajů. Pro jednoduchost pracujeme se vzdušnou vzdáleností a nepočítáme s přírodními ani jinými překážkami.

V rámci přiřazování může nastat situace, kdy v mikroregionu existuje malý podíl dětí v každé obci, které do školky reálně nechodí. Protože jedna obec je od místních školek vzdálenější než ostatní, může se stát, že ji algoritmus zvýrazní jako jedinou neobslouženou obec v regionu. Pro potřeby zobrazení vzniklé alokace očišťujeme následujícím způsobem: pokud je součet neumístěných dětí v dané obci a kruhu dvou vrstev sousedů okolo ní nižší než 24 (maximální velikost třídy mateřské školy), počítá se reálně jako 0.